Nejsilnějším lékem na stáří, je láska...

John Stuart Mill

Dle statistik je v České republice nyní více

jak 2 000 000 seniorů, tedy okolo 20% obyvatel.

To je opravdu velké číslo. Bohužel ne každý senior má to štěstí, že může být plně aktivní, nebo dokonce, že má funkční a dostatečně velkou rodinu, která se o něj dokáže postarat.

Mnoho seniorů je tak umístěno v různých typech domovů s pečovatelskou službou, kde je nejčastěji trápí pocit samoty, i přes veškerou snahu personálu. A proto jsme tu my, naší hlavní snahou je co nejvíce dní s úsměvem pro naše babičky, a dědečky...

Objevte možnosti...

NF Úsměv Seniorům

protože i jeden úsměv za to stojí...

Každý máme své předky, své babičky a dědečky,

bez kterých bychom tu dnes nebyli. Ne každý s nimi prožíval krásné chvíle a nese v hlavě krásné vzpomínky, ale věřím, že většina z nás ano.

Teď, když se role obrátily a my jsme již velcí a oni nás potřebují, neměli bychom na ně zapomínat. Bohužel, někde to ani přes veškerou snahu rodiny nestačí, smutnější jsou pak případy, kde rodina nefunguje vůbec. A proto jsme tu my, s naší snahou zkrátit

a zpříjemnit čekání na návštěvu rodiny, či snahou alespoň trochu scházející rodinu nahradit.

Zjistit více

Příběh, který nás zasáhl...

Občas stačí tak málo a pro někoho to může znamenat tak moc!

Tato babička z jednoho českého domova seniorů trpí dlouhodobou nespaností a personál si nevěděl rady.

Vyřešila to až slečna na praxi, která babičku vzala do náruče a uspala ji.

Někdy stačí opravdu tak málo!

Koloběh života se točí neustále dokola a i my můžeme vrátit rodičům a prarodičům to, co nám oni dávali

jako malým dětem.

Lásku, blízkost, porozumění.

V mnoha případech není potřeba víc..

01/

Dobrý den, Michaelo, český internet v posledních dnech obletěla fotografie, která mnoha lidem vehnala slzy do očí. Jste na ní Vy a v náručí máte seniorku, která nemohla usnout (trpěla dlouhodobou nespavostí). Mohla byste nám popsat, jak Vás napadlo tuto babičku vzít do náruče a uspat ji jako miminko?

Zrovna k té paní jsem si vybudovala takový zvláštní vztah, který se nedá vlastně ani popsat... Delší dobu nespala,

a tak jsem zkusila metodu, stejně jako u malých dětí, které potřebují slyšet tlukot srdce a cítit lásku. Cítit, že je má někdo upřímně rád... A ono se to zařadilo!

02/

Co Vás na této práci naplňuje? Jaká je Vaše nejkrásnější vzpomínka/zkušenost se seniory?

Naplňuje mě to, že mohu pomoct někomu, kdo vlastně sám nemůže a sám ten člověk od toho nic nečeká.

Nejkrásnější vzpomínka? Mám jich mnoho s mnoha senory. Ale nejkrásnější vzpomínka, spíše vzpomínky jsou ty, kdy vám ten senior poděkuje, usměje se a chytne vás za ruku. Pak už slov a nejsou potřeba.

03/

Jak senioři zvládají momentální covid situaci a mnohdy dlouhodobé odloučení od rodin? Je něco co jim v této době vykouzlí úsměv na tváři?

Je to pro ně těžké.. Pro nás zdravotníky ze dne na den začala povinnost nosit roušky, respirátory a najednou jde vidět na seniorech zmatek, nví co se děje a mají plno otázek v očích. Snažíme se jim to vykommpenzovat s pomocí telefonického spojení s jejich rodinami, rádi si prohlížejí fotografie... Mnoho věcí seniorům vykouzlí úsměv na tváři, třeba jen tím, že je zabavíte koukáním na film, povídání si nebo hraním společenských her.

... a proto jsme se rozhodli této ženě napsat a zeptat se ji, na pár doplňujících otázek.

Její láska k seniorům jde cítit z každého slova.

04/

Uspávala jste tuto babičku tímto způsobem poté častěji? Pomohlo

jí to v usínaní? Je to tak přirozená věc a upřímně by to člověka jen těžko napadlo.

Vzít babičku/dědečka do náruče

a pomoc mu takto s usínáním. Děkujeme za to, že jste nám všem otevřela oči!

Paní jsem pak už takto neuspávala, ale trávila jsem s ní pokud možno více času (kolikrát i své pauzy), jen tím, že jsem u ní seděla a hladila ji, nebo ji vykládala, jaké je dnes venku počasí, nebo na co by se mohla těšit. Když jsem odcházela ze služby, šla jsem ji pohladit a říct jí, kdy zase přijdu.

05/

Jak Vy sama toto náročné "covid" období prožíváte v zaměstnání? A co Vás drží "nad vodou"?

Když se v práci objevil covid, byl to pro mě šok. Nevěděla jsem jak to bude probíhat, co se bude vlastně dít. Pak ale přišlo na věc a ze dne na den jsme dostali "overaly". A větě mi, že v tom pracovat je šílenost, tolik hodin v tom oblečení, tolik potu a kolikrát už to bylo i na zhroucení, když jste věděli, že v tom další den budete znovu a další den znovu... Nad vodou mě drží má rodina, přátelé a já sama sebe podporuji tím, že to vše zvládneme a bude zase dobře.

06/

Je něco co byste seniorům chtěla Vy sama vzkázat

Buďte silní, tak jak my jsme pro vás! Je to nelehká situace, ale všichni to zvládneme a zase budeme brzy sedět se svými rodinami a smát se.

Věřím tomu!